Povídka ještě ze starého blogu. A pro mě je velmi nostalgická - je to totiž historicky první drabble, který jsem kdy v životě napsala :)

,,Jéj, Smíšku, podívej!" zavolal Pipin a ukazoval na nejvyšší větev stromu, pod kterým se Smíškem seděli. Ležela na ní mourovatá kočka. ,,Pojď, zahrajem si na hrdiny a zachráníme ji!" zavolal Pip a už šplhal na strom. Ale ještě než si na kočku stihl jen sáhnout, pokojně odkráčela po větvi ke kmeni a po něm se seškrábala dolů. ,,K sakru," zaklel Pip. ,,Mělo mě napadnout, že kočky umí lést po stromech pomalu líp, než já."
Už se chystal slézt, když si uvědomil, že se mu kšanda zahákla za větev a při prvním pohybu mu podklouzla jeho velká, v tuto chvíli velmi nepraktická hobití noha a zůstal viset na větvi. Smíšek se dole pod stromem popadal smíchy za břicho, až spadl na záda. Pipin si jen povzdychl: ,,Tak fajn, a kdo teď zachrání mě?"





















